Svět historie

Výstava více těch nejkrásnějších historických lokomotiv. Chybět nebudou parní jízdy a jízdy zvláštních vlaků do okolí ČD Muzea. Programem v areálu a na jeho točně vás provede moderátor Pavel Cejnar. V menu Program naleznete časy komentovaných prohlídek. Další podrobné informace budeme pravidelně přidávat. Níže naleznete seznam chystaných exponátů.

U některých exponátů se kliknutím na jejich název můžete podívat na 360° prohlídku interiéru. Poznáte je podle podtrženého názvu.
 


Parní lokomotivy:


310.072 – Kafemlejnek
Dříč mocnářských (a po roce 1918 také československých) lokálek. Tento konkrétní stroj byl vyroben v roce 1899 v Linci a sloužil zejména v Šumperku, Praze, Neratovicích, Brně a Kaznějově. Od roku 1972 byl vystaven na pomníku v Plzni. Opětovné zprovoznění proběhlo v letech 1993-1995.

354.195 – Všudybylka
Stroj 354.195 vznikl v roce 1925 v První českomoravské továrně na stroje v Praze. Sloužil v Praze, Olomouci, České Lípě, Nymburku, Hradci Králové a svou aktivní činnost ukončil v roce 1973 v Letohradě. Lokomotiva je zde udržována a provozována jako funkční exponát v ČD Muzeu Lužná u Rakovníka.

414.096 – Heligón
Lokomotiva 414.096 byla vyrobena v roce 1906 a sloužila především v Praze a v Českých Budějovicích kde byla také roku 1967 vyřazena z provozu a umístěna na pomník v Českých Velenicích. Posledních 10 let trvalo její vzkříšení do provozního stavu, první zátop v novém životě se povedl na jaře 2019.

423.041 – Velký Bejček
Řada 423.0 byla vyráběna v letech 1921-1946 a celkem vzniklo 231 kusů.  Jejich větší odstavování z provozu proběhlo až v 60. letech.  Lokomotiva 423.041 byla vyrobena roku 1924 v Českomoravské - Kolben a sloužila na Slovensku a Ostravsku, kde také dojezdila a přešla do sbírek ČD Muzea Lužná u Rakovníka.              

475.179 – Šlechtična
Rychlíková aristokracie zastoupená řadou 475.1. Škodovy závody v Plzni jich v letech 1947-1950 vyprodukovaly celkem 172 kusů (25 pro KLDR). Z provozu byly vyřazovány až na samém sklonku parní éry ČSD. Ačkoli byla lokomotiva 475.179 provozována i v jiných depech, hlavním domovem byl severočeský Děčín, odkud v roce 1980 plynule přešla do nostalgického angažmá.

477.043 – Papoušek
Parní lokomotivu exotičtějších barev byste jen těžko hledali, což se odráží i v její přezdívce. Půvabné tendrovky určené pro rychlíky na náročných tratích a příměstské vlaky vznikly v počtu 60 kusů v letech 1952-1955. Za jejich konstrukcí stojí pražská lokomotivka ČKD. Stroj 477.043 dojezdil v malešické teplárně a od roku 2001 je provozním exponátem ČD Muzea v Lužné u Rakovníka.

534.0323 – Kremák
Nikoli podle krému, ale podle topeniště velkého jako v krematoriu, byla pojmenována nákladní řada 534.0. Lokomotiva 534.0323 byla vyrobena ve Škodových závodech v Plzni v roce 1946 s určením pro těžké nákladní vlaky. Dojezdila počátkem 80. let v depu Kladno, od roku 1999 je ve sbírkách ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

556.0506 – Štokr
Ikona těžké nákladní dopravy a těžkotonážního hnutí 50. let a zároveň poslední vyráběná řada parních lokomotiv v Československu. Štokrů bylo vyrobeno celkem 510 kusů ve Škodových závodech v Plzni v letech 1951-1958. Tento konkrétní stroj pochází z roku 1958 a jeho hlavním domovem byly České Budějovice. Z provozu byl vyřazen v roce 1981 a dochoval se jako provozní exponát sbírek ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

313.432 – Matylda
Pro sklonově náročné místní dráhy ve východní a severní části Čech bylo vyrobeno mezi lety 1890 a 1909 celkem 35 třínápravových tendrovek. Jedním z výrobců byla i První českomoravská v Libni.  Stroj 313.432 byl v provozu u Rakouských státních drah a roku 1918 jej převzaly ČSD. Po roce 1945 přešel do vlečkového provozu na Moravu a po jeho ukončení ho získalo depo Ostrava. Byl znovu zprovozněn koncem 80. let. V současné době je neprovozní.

464.008 – Bulík
Pohledné tendrovky řady 464.0 vznikly v období let 1933-1939 v ČKD a Škodových závodech v Plzni v celkovém počtu 76 kusů. Byly vyvinuty pro dopravu rychlíků a rychlých osobních vlaků na tratích s omezeným nápravovým tlakem. Stroj 464.008 byl dodán v roce 1935 do Chomutova, později sloužil v depech Praha-Smíchov, Trutnov, Nymburk, Kolín nebo Havlíčkův Brod. Z provozu byl vyřazen v roce 1979, od roku 1993 je zařazen v nostalgické flotile Českých drah, aktuálně neprovozní.

464.202 – Rosnička
V 50. letech bylo plánováno masivní nahrazování parní trakce elektrickou a zejména motorovou, ovšem vývoj nové techniky se nejednou ocitl ve slepé uličce. ČSD však nutně potřebovaly nové lokomotivy pro rychlíky a dálkové osobní vlaky na tratích s nižší únosností, a proto zadaly vývoj nástupce úspěšných předválečných řad 464.0 a 464.1. O zakázku se ucházely obě naše přední lokomotivky, dva prototypy nakonec postavila Škoda Plzeň v roce 1956. Víc strojů nakonec nevzniklo, neboť vývoj funkčních a výkonných motorových i elektrických lokomotiv pokročil a pára začala postupně předávat žezlo. Oba prototypy přezdívané Rosnička podle barvy svého nátěru byly provozovány v depech Praha-Smíchov, Jihlava, Brno dolní a Olomouc, kde byly v roce 1974 vyřazeny z provozu. Druhý vyrobený záhy přešel do majetku Národního technického muzea a jeho poslední oprava kotle a zkouška zaručující provozuschopnost proběhla v roce 2014.

 


Motorové lokomotivy:


T 444.030 – Karkulka
Lokomotivy této řady stály na počátku motorizace ČSD. Sériově byly vyráběny v letech 1961 – 1964 ve slovenském Martině. Stroje měly hydrodynamický převod výkonu a jejich výhodou byl velmi dobrý výhled z věžové kabiny, díky kterému se uplatnily zejména při posunu. Tato konkrétní lokomotiva byla vyrobena v roce 1963 a sloužila zejména v Praze, Kralupech nad Vltavou a Mostě. Je provozním exponátem ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

T 444.162 – Karkulka
Pro osobní vlaky na vedlejších tratích byly vyvinuty Karkulky řady T 444.1, které byly oproti sesterské řadě T 444.0 technicky dokonalejší a disponovaly zařízením pro vytápění vlaků. Výrobu opět zajišťoval závod TS Martin, kde jich v letech 1963-1965 vyrobili rovných 100 kusů. Ve své roli se uplatnily dobře, ovšem již v 70. letech byly vytlačovány nástupem motorových vozů řady M 152.0. Většina Karkulek dojezdila v polovině 90. let.

T 466.0286 – Pilštyk
Důvodem výroby těchto lokomotiv byla další náhrada parní trakce na vedlejších tratích. Kvůli nasazení v osobní dopravě, kde měla většina vozů stále pouze parní topení, byly stroje vybaveny parním generátorem. V letech 1971-1979 bylo v ZTS Martin vyrobeno 298 kusů lokomotiv vybavených licenčním francouzským motorem Pielstick (odtud přezdívka lokomotivy).  Stroj T 446.0286 byl vyroben v roce 1979 a jeho domovem byly postupně depa v Liberci, Nymburku a Turnově. Nyní patří k provozním exponátům ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

T 435.058 - Hektor
Základní kámen rozsáhlejší motorizace ČSD položila lokomotiva řady T 435.0 vyráběná v ČKD Praha od roku 1958. Vyrobeno bylo celkem 287 strojů, pro ČSD jich bylo určeno 150. Výrobce měl s těmito stroji i exportní úspěch a dodával je do Albánie, Iráku a NDR. Tento konkrétní stroj byl vyroben roku 1960 a mimo jiné sloužil v Nymburku. Od roku 1988 byl přidělen Správě dopravní cesty a sloužil zejména na pracovních vlacích. Od roku 2006 je provozním exponátem ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

T 478.3101 – Brejlovec
Ačkoli tomu přezdívka nenasvědčuje, jde o jednu z  nejelegantnějších československých motorových lokomotiv. Řada T 478.3 byla určena primárně pro vozbu rychlíků a osobních vlaků na hlavních neelektrifikovaných tratích ČSD, zasáhla však také do nákladní dopravy. V letech 1968-1977 jich libeňská továrna ČKD dodala celkem 408 kusů. Tato konkrétní lokomotiva vznikla v roce 1973 a jejím působištěm byla depa v Přerově, Táboře a Lounech, odkud přešla mezi provozní exponáty ČD Muzea v Lužné u Rakovníka.

T 478.1148 – Bardotka
Tyto stroje vznikly jako univerzální lokomotivy pro osobní i nákladní dopravu tam, kde v 60. letech stále ještě kralovala pára. Bránu ČKD jich v letech 1964-1971 opustilo celkem 230 kusů a staly se nosnou řadou pro další etapu motorizace našich železnic.  Stroj T 478.1148 byl vyroben v roce 1969 a jeho domovem byly depa ve Vršovicích, Českých Budějovicích, Ostravě a Hradci Králové. V roce 2018 dostala lokomotiva nový lak a posílila park provozuschopných nostalgických vozidel ČD Muzea v Lužné u Rakovníka.

T 669.0001 – Čmelák
Nákladní dříč vyvinutý zejména pro těžký posun pod označením ČME3 (odtud jeho přezdívka) pro Sovětský svaz našel cestu i na domácí koleje. V letech 1967-1969 probíhala sériová výroba těchto lokomotiv v ČKD Praha, později také na Slovensku v SMZ Dubnica nad Váhom. Pro normální rozchod (využívány byly také na širokorozchodné trati z Čierné nad Tisou do Košic) jich bylo vyrobeno 109 kusů. Tato konkrétní lokomotiva vznikla již v roce 1963 jako první prototyp, a než se stala součástí sbírek ČD Muzea v Lužné u Rakovníka, sloužila v Libni, Vršovicích a Kralupech na Vltavou.

T 679.1600 – Sergej
Nejpočetnější řada motorových lokomotiv ČSD nepocházela od domácích firem, ale z lokomotivky v Lugansku na Ukrajině. Ta je v rámci RVHP chrlila nejen do ČSSR, ale také do Maďarska, Polska a NDR. Výkonných nákladních strojů ČSD odebraly celkem 601 kusů a i přes svou provozní nákladnost z hlediska spotřeby paliva šlo o spolehlivé a oblíbené stroje, bez nichž si nebylo možné silnou nákladní dopravu v 70. a 80. letech představit. Lokomotiva T 679.1600 je posledním dodaným kusem, pochází z roku 1979 a jezdila v depech Vršovice, Kladno a Sokolov. Nyní patří mezi provozuschopné exponáty ČD Muzea v Lužné u Rakovníka.

 


Motorové vozy:


M 131.105 – Hurvínek
V letech 1948-1956 vzniklo ve Vagonce Studénka a Tatře Kopřivnice celkem 549 motoráků, které odstartovaly poválečnou motorizaci lokálek ČSD. Dostaly milou přezdívku Hurvínek a rozšířily se prakticky do všech koutů Československa.  Jejich nenahraditelnost začala upadat až s nástupem novějších motorových vozů řady M 152.0 v průběhu 70. let. Hurvínek M 131.105 byl vyroben v Kopřivnici roku 1948 a sloužil ve Veselí nad Moravou, v Ostravě a Jihlavě. V současnosti je provozuschopným exponátem ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

M 124.001 – Komárek
Snaha o provozní a personální úspory na lokálních tratích byly důvodem vzniku parních motorových vozů, jehož zástupcem je i řada M 124.0. V roce 1903 byly v pražské továrně Ringhoffer vyrobeny dva vozy osazené parními kotli systému Komarek (firma sídlila ve Vídni) pro trať Kamenický Šenov – Česká Lípa. Na sklonově náročné trati se však příliš neosvědčily, a proto byly přesunuty na lokálky z Loun do Libochovic, resp. z Prahy do Dobříše. Později se oba vozy objevily ve východních Čechách, na trati z Opočna do Dobrušky. Jeden z vozů dojezdil kvůli závadě v roce 1939, druhý přežil válku a v roce 1949 byl umístěn jako exponát Národního technického muzea (NTM) v Praze na Letné. V roce 2006 byl opraven do provozuschopného stavu a deponován v ČD Muzeu Lužná u Rakovníka. Jeho vlastníkem je NTM a domovem depozitář NTM v Chomutově.

M 260.001 – Stříbrný šíp
Meziválečná epocha železnic byla výjimečně plodná na elegantní a technicky vytříbená řešení i s ohledem na nové trakce. Vedle legendární Slovenské strely vznikl ve 30. letech ještě jeden ohromující motorový vůz – Stříbrný šíp. Jeho technika a estetika oslovuje laiky i odborník y dodnes. Bohužel se ale narodil do doby, kdy svět řešil zcela jiné problémy. Svou první zkušební jízdu vykonal M 260.001 dne 14. března 1939… Po několika desítkách let chátrání začala jeho renovace v roce 2011 a dokončena byla v DPOV Nymburk po pěti letech. Vůz patří mezi provozuschopné exponáty ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

M 262.076 – Kredenc
Úkolem motorových vozů řady M 262.0 produkovaných v letech 1949-1960 v ČKD a Vagonce Tatra Studénka bylo převzetí vozby lehkých rychlíků a rychlých osobních vlaků na hlavních tratích. To se povedlo a životnost těchto motorových vozů předčila veškerá očekávání. S příchodem modernějších vozidel sice přebíraly méně důležité výkony, poslední kusy byly však z pravidelného provozu vyřazeny až v roce 2008. Tento konkrétní stroj sloužil zejména v olomouckém depu a v současnosti je funkčním exponátem ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

 


Elektrické lokomotivy:


E 212.001 – Koloběžka
Lokomotiva pochází ze čtyřkusové série elektrických lokomotiv pro stejnosměrnou napájecí soustavu 3000 V, kterou vyrobila Škoda Plzeň v letech 1955 až 1958 pro posun v elektrifikovaných areálech. Tato posunovací elektrická lokomotiva byla později přestavěna na akumulátorovou. Po celkové opravě se někdejší svitavská "elektrika" 16E2 a později vršovická "akumulačka" 103 001-4 představila v ČD Muzeu Lužná u Rakovníka v novém nátěru a s tabulkami s označením E212.001 dne 17.6.2012.

E 499.101 – Bobina
Počátek poválečné elektrizace bude už navždy spjat s lokomotivami řady E 499.0. Tyto „elektrické pionýrky s buržoazním rodokmenem“ vyrobili v plzeňské škodovce i díky patentovému řešení zakoupenému u švýcarských strojírenských firem. Na stroje navázala výroba lokomotiv řady E 499.1, které vznikaly bez využití licenčních prvků. Těch opustilo brány škodovky v letech 1957-1959 celkem 61 kusů včetně jednoho prototypu, který se od sériových strojů zásadně lišil především vzhledem. Domovem prototypu bylo po celou dlouhou dobu depo Praha-Vršovice. Kvůli své jedinečnosti a z toho vyplývajícím odlišnostem v údržbě a opravách byla lokomotiva často odstavována z provozu a na počátku 90. let dokonce zrušena. Nakonec se jí ale podařilo vrátit a udržet ve stavu provozních lokomotiv a dnes je součástí sbírek ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

S 489.0001 – Laminátka
Vrchol průmyslového designu 60. let, zhmotněné volnomyšlenkářství i nejpůsobivější československá elektrická lokomotiva všech dob. I tak je možné nahlížet na dílo designéra Otakara Diblíka, který strojům řady S 489.0 vtiskl díky použití tehdy moderního sklolaminátu zcela ojedinělou tvář. Tyto lokomotivy byly dalším vývojovým stupněm původně šestinápravové varianty označené S 699.0 určené pro provoz na tratích elektrizovaných progresivnější střídavým systémem 25 kV 50 Hz. Celkem jich bylo v letech 1966-1967 vyrobeno 110 kusů a zapojily se do osobní i nákladní dopravy na tratích v jižní části republiky. V současnosti je nemálo z nich stále v provozu v barvách ČD Cargo nejen v ČR a na Slovensku, ale zajížděly např. i do Maďarska.

E 669.001 – Albatros
Vyšší výkon pro elektrické rychlíkové lokomotivy mělo přinést jejich šestinápravové uspořádání. Koncept úspěšný například v Německu se ale u nás příliš neujal, lokomotivy byly těžké a příliš opotřebovávaly obloukovité tratě, které navíc musely projíždět pomaleji než čtyřnápravové stroje. Prototyp E 669.001 vyrobený v plzeňské škodovce v roce 1959 byl proto zkoušen v nákladní dopravě. Jeho domovem bylo depo v České Třebové, kde byl také v roce 1995 se sesterskou lokomotivou E 669.002 po dlouhodobém odstavení z provozu opraven. Nyní je exponátem ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

E 669.101 – Šestikolák
Dobré zkušenosti s provozem prototypových šestinápravových lokomotiv v nákladní dopravě vedly ČSD k objednávce sériových lokomotiv.  Ty dostaly označení E 669.1 a bylo jich v 1. polovině 60. let vyrobeno celkem 150 kusů. Stroje nesly podstatnou část zátěže náročného provozu na hlavních nákladních tepnách v severní části republiky, která byla a je elektrizována stejnosměrnou soustavou 3 kV.  Konstrukce byla úspěšná i exportně, v úpravě na široký rozchod byla v mnoha zdokonalených sériích vyráběna pro SSSR až do roku 1976 a dosažení 1 062 kusů. Lokomotiva E 669.101 sloužila v pravidelném provozu až do roku 2004 a nyní je součástí sbírek ČD Muzea Lužná u Rakovníka.

E 469.3030 – Rekordmanka
V našich končinách nevzniklo mnoho experimentálních hnacích vozidel. Asi nejznámější je stroj označený původně E 469.3030 a nově 124.601, který je dodnes držitelem rychlostního rekordu československých lokomotiv s hodnotou 219 km/h ustanoveného v září 1972 na železničním zkušebním okruhu ve Velimi. Tato lokomotiva je posledním vyrobeným kusem řady E 469.3 a již z výroby byla opatřena zcela novým typem podvozků vyvíjených pro lokomotivy II. generace. Ty bylo nutné vyzkoušet a otestovat v extrémních podmínkách, čehož se ujal Výzkumný Ústav Železniční (VUZ). Ten je také od roku 1971, kdy byla lokomotiva vyrobena, jejím vlastníkem. Ještě vyšší rychlostí jela tato lokomotiva roku 1973 na trati Bělorečenskaja - Majkop v bývalém Sovětském svazu, kde bylo dosaženo rychlosti 224 km/h. Tím tento stroj vytvořil absolutní rychlostní rekord lokomotiv ŠKODA. Stroj je stále provozní, v majetku  VUZ a na kolejích Zkušebního centra VUZ Velim se zúčastňuje náročných zkoušek ve velmi vysokých rychlostech.

 

 

*Upozorňujeme, že pořadatel si vyhrazuje právo na změnu uvedených vozidel.