Svět historie

354. 195 Všudybylka

240.111 Laminátka LokoTrain

Laminátka je elektrická lokomotiva univerzálního určení. První stroj této řady byl vyroben v roce 1966, ale celá řada modernizovaných lokomotiv dále plnohodnotně slouží v provozu. Lokomotiva 240.111 je schválena pro provoz v České republice, ale také na Slovensku a v Maďarsku. Byla vyrobena v roce 1969 a působila až do roku 2017 v Bratislavě, kdy byly zakoupena společností LokoTrain. V roce 2019 prošla zásadní opravou včetně nového laku. Lokomotiva se pohybuje především na Maďarských tratích a nezřídka je možné ji zahlédnout i v pohraničních stanicích Curtici a Hodoš.

423.041 Velký bejček

Lokomotivy pro osobní i nákladní vlaky a lehký posun na vedlejších tratích se vyráběly v mnoha sériích v celkovém počtu 231 kusů. Jednotlivé série se lišily modernějšími prvky v konstrukci, ale i vzhledem, zvláště uspořádáním horní části kotle. Vyvíjely se průběžně až do nové řady 433.0. Za své jméno vděčí houževnatosti a síle, kterou dokázaly vyvinout.

433.001 Skaličák

Univerzální lokomotivy pro místní dráhy. Celá série byla vyrobena v roce 1948 jako pokračování nejmodernější verze jejich předchůdkyň, lokomotiv řady 423.0. Na rovině utáhly vlak těžký 1 500 tun rychlostí 41 km/h. Jezdily na Moravě i na Slovensku a závěr provozu prožily na bývalé Moravské západní dráze. Odtud pochází jejich krajová přezdívka Skaličák. Poslední byly zrušeny v roce 1980.

464.102 Ušatá (NTM)

Tato parní lokomotiva byla vyrobena v roce 1940 a představuje jeden ze dvou vyrobených prototypů své řady. Tyto lokomotivy, vycházející z osvědčeného typu 464.0, vyráběného v ČKD Praha měly svými jízdními vlastnostmi původně vyřešit nepříznivou dopravní situaci po záboru pohraničí a přerušení důležitých železničních tepen během kritického podzimu 1938. Lokomotivy byly u provozního personálu všeobecně oblíbeny i díky svojí nízké poruchovosti. O tom svědčí i skutečnost, že po dobu provozu nedošlo k žádné následné modernizaci. Lokomotiva 464.102 dojezdila v roce 1978. V roce 1981 byla předána do sbírek Národního technického muzea, kde v letech 2022 až 2023 prošla generální opravou.

464.202 Rosnička (NTM)

Počátkem 50. let 20. století započal na naší železnici postupný útlum parní trakce. V roce 1956 byly vyrobeny dva prototypy, které se již při zkouškách osvědčily, avšak k sériové výrobě lokomotiv již nedošlo. Oba prototypy sloužily nejdelší část svého života v depu Jihlava, kde se podílely na vozbě rychlíků na ramenech Jihlava – Brno a Praha – Jihlava – Znojmo. Po roce 1972 oba stroje svou kariéru zakončily v depu Olomouc, odkud vyjížděly do podhůří Jeseníků a Krnova. Definitivní konec přišel s rokem 1974. Původně měl být zachován stroj 464.201, avšak pro jeho technický stav se nakonec zachoval mladší z prototypů.

486.007 Zelený Anton (Spolok Výhrevne Vrútky)

Legendární lokomotiva řady 486.0 přezdívaná Zelený Anton byla určena pro rychlíkové vlaky. Jednalo se o nejvýkonnější předválečnou rychlíkovou lokomotivu a přímého předchůdce pozdější řady 498.0. Celkem 9 kusů lokomotiv řady 486.0 bylo vyrobeno s přestávkami v období od roku 1933 do roku 1938. Následovala těžká válečná služba, která byla zakončena, pro některé lokomotivy symbolicky, i k vedení vojenských vlaků při odsunu německé armády po osvobození v květnu 1945. Všechny stroje vydržely v náročném provozu až do šedesátých a sedmdesátých let, kdy byly nahrazeny vzmáhající se elektrickou trakcí. Do dnešních dní se zachovaly dvě lokomotivy tohoto typu.

525.101 EP 1000 (NTM)

Lokomotivy typu 1435 EP 1000 byly vyrobeny v počtu 25 kusů v roce 1956 s určením pro těžký vlečkový provoz. Dnešních dnů se dočkala pouze jediná lokomotiva, vyrobená jako osmá v pořadí pod továrním číslem 3591/1956 pro Spojené ocelárny, n. p. Kladno. Na vlečce SONP jezdila pod pořadovým číslem 32 a uplatnění našla nejen v těžkém hutním provozu ale také v traťové službě na Kladensko-nučické dráze, kde dopravovala uhlí, železnou rudu a vápenec. Z provozu byla odstavena v roce 1978 a převzata do sbírek NTM. V roce 1994 započala její oprava do provozuschopného stavu. Lokomotiva nyní nese označení 525.101, které vychází z číselného označování lokomotiv ČSD a pod kterým jezdily lokomotivy téhož typu na Ostravsku.

T 458.1190 Velký hektor

Určení stroje bylo pro nákladní traťovou službu a posun, z výchozího typu T 435.0 bylo tedy zachováno kapotové uspořádání s koncovou kabinou strojvedoucího a motor 6 S 310 DR. Vzhledem k nárůstu hmotnosti pak představovaly vyšší výkonovou kategorii, neboť při stejném motorickém výkonu disponovaly vyšší tažnou silou. ČSD odebraly nejprve 13 kusů pro široký rozchod a v letech 1963 až 1965 pak převzaly z ČKD Praha 206 lokomotiv na normální rozchod. Typ byl úspěšný i po exportní stránce, neboť kromě SSSR byl dodáván i do Albánie, Indie, Iráku, NDR a Polska. Osvědčily se i při nasazení v průmyslu a na vlečkách, kam byla také řada kusů odprodána po poklesu jejich potřeby u ČSD koncem 90. let.

T 669.1172 Čmelák

Jedná se o nejsilnější nákladní lokomotivy vyráběné v Československé socialistické republice a není bez zajímavosti, že se objevily i v čelech osobních vlaků. Zásadní pro výrobu těchto strojů byl přímý požadavek sovětských železnic. Tovární označení pro zahraniční zákazníky ČME dalo vzniknout přezdívce Čmelák. Pro SSSR se vyráběly v ČKD, pro ČSD v Dubnici nad Váhom. V různých modifikacích bylo všech Čmeláků vyrobeno přes 8 000 kusů a díky tomu se tyto stroje staly nejpočetnější sérií lokomotiv, vyrobených na území Československa.

T 679.1529 Sergej

Dieselelektrické lokomotivy s dvoudobým spalovacím motorem typu 14 D 40 vznikly na popud maďarských železnic MÁV, které v té době trpěly nedostatkem výkonných nákladních lokomotiv a situaci řešily nákupem švédských lokomotiv vyráběných firmou NOHAB. Vzhledem k tomu, že Sergeje splnily očekávání, Československo odebralo od výrobce 601 kusů těchto lokomotiv, čímž se Sergeje staly nejpočetnější řadou motorových lokomotiv v historii ČSD. Obdobné lokomotivy byly jako typ M 62 dodávány i do jiných zemí (např. Polsko, Německo) a značně rozšířeny jsou v zemích bývalého Sovětského svazu dodnes. Lokomotivy byly určeny pro vozbu nejtěžších nákladních vlaků na hlavních neelektrifikovaných tratích a výjimečně vozily i osobní vlaky a rychlíky. Kvůli nepříznivým vlastnostem pojezdu opotřebovávaly tratě s menšími poloměry oblouků.

730.017-1 Ponorka (Východočeská dráha)

Stroje řady 730 jsou čtyřnápravové dieselové lokomotivy kapotového uspořádání s elektrickým přenosem výkonu. Lokomotiva byla určena především pro staniční posun a dopravu lehčích nákladních vlaků. Sériová výroba těchto lokomotiv probíhala v letech 1985 až 1989. Brány závodu ČKD opustilo celkem na 59 kusů. Pro malá okna a nedostatek prostoru si tak tyto stroje vysloužily přezdívku ponorka. Tato konkrétní lokomotiva dlouhé roky působil přímo v České Třebové a nyní je v majetku společnosti Východočeská dráha. Při obnově laku byla osazena znakem města Česká Třebová.

M 120.417 Věžák (NTM)

Motorové vozy pojmenované podle věžové kabinky strojvedoucího byly vyrobeny pro místní dráhy v počtu 89 kusů. Kromě netradičního vzhledu zaujmou např. palubním telefonem pro spojení průvodčího se strojvedoucím, planetovou převodovku bez spojky nebo reverzačním benzinovým motorem, který se točil podle toho, kterým směrem měl vůz jet. Vozy byly v provozu velmi oblíbené a udržely se až do roku 1958. Dochovaný motorový vůz M 120.417, jehož majitelem je Národní technické muzeum, je provozován v šumperském depu.

E 458.1001 Žehlička

Elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro posun. Od starší řady E 458.0 se liší především použitím tyristorové regulace výkonu. Lokomotivy byly deponovány pouze na území České republiky a kromě posunu se uplatnily také ve vozbě nákladních a dokonce i osobních vlaků, například na trati Ústí nad Orlicí – Lichkov.

E 499.085 Bobina

První poválečné československé elektrické lokomotivy pro nově elektrizované tratě stejnosměrnou soustavou s napětím 3 000 Va současně pro napětí 1 500 V, kterým byly od 20. let elektrizovány tratě pražského železničního uzlu. Výroba probíhala paralelně s výrobou parních lokomotiv 498.1 a 556.0. Vzorem pro Bobiny, jejichž přezdívka vznikla podle technického označení uspořádání náprav Bo‘ Bo‘, se staly lokomotivy Ae 4/4 švýcarské horské dráhy Bern–Lötschberg–Simplon (BLS) a při jejich konstrukci byla použita řada licenčních prvků švýcarských firem SLM Winterthur a SAAS Genéve. Zkušební jízdy prototypů probíhaly v okolí Varšavy, protože ČSD v té době ještě neměly dokončenou elektrizaci prvních tratí. V provozu se lokomotivy osvědčily a staly se základem pro vývoj dalších československých elektrických lokomotiv.

E 499.047 Bobina (Spolok Výhrevne Vrútky)

Tento kus byl vyroben v závodě ZVIL n. p. v Plzni a to konkrétně v roce 1957 pod výrobním číslem 3115. Lokomotiva sloužila jak v Čechách, tak na Slovensku a má za sebou pestrou minulost. Z výrobního závodu byla dodána v prosinci 1957 do Žiliny. Následovalo umístění do Prahy a České Třebové. V roce 1967 se lokomotiva definitivně vrací zpět do Žiliny. Zásadní rekonstrukcí prošel stroj v letech 1998 a 1999 a od té doby o něj pečuje Spolok Výhrevne Vrútky.

EP05-023 Czesio (PKP)

Lokomotivy řady EP05 jsou čtyřnápravové stejnosměrné elektrické lokomotivy, které pro polské železnice Polskie Koleje Państwowe vznikly v letech 1973-1977 v počtu 27 kusů přestavbou lokomotiv řady EU05, při které došlo zejména k úpravě převodového poměru a tím ke zvýšení maximální rychlosti ze 125 km/h na 160 km/h. Do poloviny 90. let 20. století byly téměř všechny kusy vyřazeny. Poslední provozní lokomotiva (EP05-23) byla vyřazena z pravidelné služby v roce 2008.

EM 475.1045/46 Pantograf

První dvě elektrické jednotky byly vyrobeny v letech 1957 a 1959 a označeny řadou EM 475.0. K dokonalosti měly sice daleko, vytvořily však základ pro výrobu sériových jednotek EM 475.1, jejichž výroby se ujala Vagonka Tatra Studénka (mechanická část) a MEZ Vsetín (elektrická část). Vyrobeno bylo celkem 51 jednotek a v době svého vzniku představovaly velký technologický pokrok a pomohly výrazně zvýšit kvalitu cestování. Po svém dodání se objevovaly na mnoha hlavních tratích v okolí velkých měst. Nadčasovost řešení potvrzuje fakt, že bez větších problémů zvládaly nápory cestujících v pražské aglomeraci ještě docela nedávno.